Kineziologie

Základní terapie se skládá ze tří sezení.
Provádí se jednou měsíčně a trvá 60-90 minut.
První sezení je psychické naladění.
Druhé sezení, psychické posílení.
Třetí sezení, psychická stabilita.

Mezi tím probíhá čištění psychiky a fyzického těla.
Každý problém je vybočení z energetické rovnováhy.
Každá nemoc je ztráta energie.
Vždy je to záležitost psychická.
Stejně jako vstupujeme do nemoci, umíme z ní vyjít ven.
Příčina je společná, emoční stres.
U každého však vzniká za jiných podmínek a v odlišné době.
Usazená negativní energie se vyčistí regresní technikou a jóginským cvičením.
Dojde k pochopení dané situace a znovunapojení na životní energii.
Nemoc nás učí poctivosti.
Nejdříve je třeba přijmout důvěru k sobě.
S pochopením a řešením životních situací dostává člověk příležitost být trvale zdravý.
Ozdravný proces je přerod duše.
Lidské zdraví má své univerzální zákonitosti, ověřené principy chování, cestu pravdy.
Čím větší je soulad mezi našim vnitřním prožíváním a vnějším světem,
tím jsme vyrovnanější.
Každý si neseme osobní kódy a všichni směřujeme k harmonii.
Učíme se žít s láskou, v souladu s přírodou a vesmírem.

Kineziologie, metoda One Brain (Jednotný mozek) je odvozena od ideálního fungování jednotného mozku, kdy pravá a levá hemisféra mezi sebou harmonicky spolupracují. Metoda vznikla v šedesátých letech v USA, kde je velmi rozšířena. U nás se rozšířila počátkem devadesátých let prostřednictvím Američanky Carol Ann Hontz. Mezi odbornou veřejností je kineziologie často hodnocena jako terapeutická metoda 21. století.

Metoda One Brain - Jednotný mozek, řeší příčinu problémů, nikoliv pouze jejich následky, v tom je její největší přednost. Účinnost je dána jejím komplexním působením na potíže psychosomatického původu. Málokdo si uvědomuje, že např. alergie, či lehká mozková dysfunkce mohou mít stejný podnět - stresový zážitek v dětství, při porodu a dokonce i v prenatálním věku.

Pod vlivem stresu se obecně snižuje obranyschopnost těla, omezuje se tvorba lymfocytů a tím se zvyšuje možnost vzniku mnoha dalších onemocnění. Velké zatížení organizmu, nenadálý úlek, nebezpečná situace ale i zcela banální drobnost, každá z těchto situací může mít trvalé následky, pokud náš obranný systém vyhodnotí situaci jako nebezpečnou a nezávisle na našem vědomí uloží do paměti stresový blok. Stres není fyzického původu, tkví v psychice. Nejde o to, co děláme, ale jak se při tom cítíme.

Stres je negativní emocionální reakce na životní události. Naše pocity řídí limbický systém, který patří mezi vývojově nejstarší centra mozku. Propojením nervové soustavy na žlázy s vnitřní sekrecí, uvolňující hormony, dochází k fyziologickým změnám. Výsledkem dlouhotrvající negativní emoce je toxicky zvýšená hladina stresových hormonů v těle, která nepříznivě ovlivní celý organizmus. V levé mozkové hemisféře máme oblast SIP, společnou integrální plochu, která neustále porovnává nové informace z vnějšího prostředí s informacemi uloženými v paměti. V naší individuální paměti je uložena každá vteřina od početí do současnosti. Naše tělo neustále monitoruje situaci všemi smysly, zaznamenává polohu a napětí svalů, činnost orgánů, vyhodnocuje pocity i mentální zkušenost v podobě systému přesvědčení. Takto komplexně uložené informace jsou vyhodnoceny podle spoluprožité emoce jako bezpečné nebo naopak nebezpečné. Vyhodnotí-li SIP určitý okamžik jako nebezpečný, uloží do paměti veškeré informace, které tento okamžik provázely. Může to být přesná poloha svalů, směr pohledu očí, ale například i vůni, kterou právě zaznamenal čich, či dotyk, který zaznamenal hmat. Informací je mnoho a zůstávají zaznamenány proto, aby SIP mohl napříště podobnou nebezpečnou situaci včas rozpoznat a uchránit nás před hrozícím nebezpečím. V dávné minulosti byl tento obranný systém jednou z podmínek přežití, dnes však často přináší trvalé psychosomatické problémy.